Historie farmacie v Českých zemích

200 černobílých a barevných ilustrací Kniha provede čtenáře dějinami lékáren a farmaceutického průmyslu, ale i po lékárnických a farmaceutických muzeích a školách. Ukázka: "Pro 13. století máme doklady o lékárnících jen z pražských měst. Mezi nejstaršími známými jmény jsou z roku 1275 Conradus, apothecarius Pragensis, z roku 1287 Magister Bandinus de Arecio (z italského Arezza), jenž byl přibližně do roku 1325 osobním lékárníkem krále Jana Lucemburského, a Conradus dictus Riczhardus apothecarius je připomínán k roku 1296. Byli to zřejmě vesměs cizinci. Je známo, že král Václav II. měl svého dvorního lékárníka. Ve Starém Městě pražském působili od sklonku 13. století vždy nejméně dva až tři lékárníci současně. … lékárníci se usazovali v pevných domech zpravidla na rušných místech, na náměstích nebo hlavních ulicích. Taková lékárna byla už souborem několika provozních místností a pracovišť. Jakási norma pro uspořádání lékárenských místností se ustálila v 15. století. Směrem do ulice byla situována výdejní a recepturní místnost, kde se podle lékařského receptu zhotovovaly léčivé přípravky. Po obvodu byla umístěna repositoria, tj. police na podstavě z několika řad zásuvek. Ukládaly se na ně léčiva nebo přípravky potřebné k receptuře, v dřevěných, keramických, skleněných či kovových stojatkách, zdobených podle soudobého uměleckého stylu. Ve spodních zásuvkách se převážně uchovávaly rostlinné drogy, ale i obalový materiál, sáčky, krabičky aj. Přípravky se z oficíny vydávaly oknem na ulici nebo malým okénkem do průchodu. Teprve během 17. a 18. století mohl pacient vstupovat dovnitř až k pracovnímu stolu, k tzv. lékárenské nebo recepturní táře.